... au-pair who's worked for an Indian family
(Markéta)
1.- Jak ses dostala k práci au-pair?
Po vysoké škole jsem nemohla sehnat práci, tak jsem si řekla, že odjedu jako au-pair, poznám něco nového a zlepším si angličtinu (byla jsem předtím 3 roky zpět za kamarádkou v UK, která byla au-pair, a zaujalo mě to).
2.- S jakou agenturou jsi jela?
Pokud bez, proč a kde sis našla rodinu? Přes agenturu jsem nechtěla jet, všichni říkali, že jsou to vyhozené peníze, a když na to přijde, že ti agentura stejně většinou nepomůže. Také jsem nechtěla být vázaná žádnou smlouvou. Na radu holek, které jsem znala, jsem se tedy registrovala na aupair-world.net. Tam se mi také nedařilo shánět, a to jsem tam byla přihlášená přes 3 měsíce. Nakonec to dopadlo tak, že jsem jela přes kamarádky kamarádku – žije v UK a sháněla au-pair pro jejich sousedy, Indy. První jsem to chtěla odmítnout, protože mě ta národnost docela vyděsila, ale po delší debatě s tou holkou, která byla jejich sousedka, jsem zjistila, že jsou normální, civilizovaní (žili v Emirátech, USA, apod.), tak jsem se rozhodla, že tomu dám šanci a s rodinou se spojím.
3.- Měla jsi nějaké obavy, že jedeš k indické rodině? Zjišťovala jsi si informace, co je jiné, ptala ses jich?
Měla jsem zezačátku dost velké obavy, nikdy předtím jsem se vlastně s Indy ani nesetkala. Docela jsem se uklidnila po našem skype, kdy mi paní i syn přišli sympatičtí a hlavně ona mi přišla dost rozumná. Ptala jsem se jich na hodně otázek – náboženství, zda mají nějaké speciální pravidla, zvyky, apod.
4.- Jaké byly největší změny, které tě u rodiny čekaly? Co tě nejvíce zklamalo a naopak?
Změn bylo docela hodně a chtělo to několik měsíců, než jsme s rodinou začali spolupracovat zcela bez problémů. Oni teda vždycky byli na mě hodní, od začátku mě brali jako člena rodiny, nikdy si ze mě nedělali služku, apod., ale přeci jen se ty kulturní rozdíly projeví. Např. jsem tak nějak myslela, že budu mít svůj vlastní klíč – který nemám. Domlouváme se, kdy kdo kam půjde, a klíče si popř. přehazujeme (mám ve škole au-pair, která je u Indů a má to stejné). Další věc, nemůžu si přijít domů, kdy chci, a to ani o víkendu. I když chápu, že nežiji ve svém, tak tohle mi dělalo zezačátku dost velký problém. Abych někam šla a pamatovala si na to, že třeba do 23. hodin musím být doma. Já jsem naštěstí typ, který nepotřebuje pařit každý víkend, a taky se snažím být nekonfliktní, takže jsem se snažila nějak neprovokovat a vybudovávat si u nich důvěru. Když mi po cca 4ti měsících, co jsem tady byla, řekla v pátek večer, že nemůžu jít večer ven (a to jsem chtěla na chvíli – a ještě k tomu s tou kamarádkou, která mi to dohodila a ona ji to zná), tak už jsem opravdu vybuchla a řekla jsem jí vše, s tím mám problém. Docela hooodně jsme se pohádaly, ječely jsme na sebe obě dvě … po uklidnění jsme si však sedly a vše probraly, co komu jak vadí. Bylo vidět, že obě máme zájem na tom, abych tam zůstala. I přes tohle vše jsem se u té rodiny cítila dobře, pouze jsem potřebovala více volnosti. Po téhle hádce se vše zlepšilo a vyřešilo, protože asi pochopila, o co mi jde. Dnes pokud někam jdu, tak to jen oznámím, od té doby jsem ne neslyšela, a pokud chci jít pařit, tak jim to ani neříkám – řeknu jen, že přespím u kamarádky. Naštěstí kamarádky mou situaci v rodině chápou a za to jim děkuji J Další změna – indické jídlo, avšak v pozitivním smyslu.
5.- V čem je jejich výchova jiná? Myslíš, že je lepší nebo naopak horší, než ta naše?
Nevím, zda se dá říct přímo indická výchova. Oni jsou opravdu už dost otlučení světem, takže nemají takové ty typické indické názory. Každopádně jsou na malého dost přísní – chtějí z něj mít takového malého dospělého. Občas mi přijde, že ho to dost obírá o dětství, ale on je hodně inteligentní, takže těžko říct, zda to je plus, či mínus. Ale dítě vás o vše poprosí, poděkuje vám, je dobře vychované. Jeho otec tady věčně není, a pokud je, tak je spíš flegmatik, který je neustále busy, takže tady je prostě hlava rodiny a ta přísnější část matka. Ona se mu snaží dělat všelijaké bariéry, nedovolovat mu vše, apod… ale zase je to jedináček a nakonec mu v hodně věcech ustoupí. Což já bych tedy byla přísnější – ale moc nemůžu, jelikož v tomhle zde moc pravomocí nedostanu.
6.- Je těžké zvyknout si na jinou mentalitu?
Nemyslím si, že je to těžké – spíš to chce zvyknout si na určitá pravidla, dělat kompromisy a o všem se bavit, vše řešit hned a na místě. Ono také záleží na tom, jak se ta rodina k vám chová.
7.- Věnovala ses vedle péče o děti i jiné činnosti? (škola, úklid, přátelé ...)
Co se týče úklidu v rodině, tak jsem neměla předepsané velice nic, kromě praní, dát nádobí do myčky, a to bylo vše. Ale sama jsem se cítila špatně, že mám pracovat dopoledne 2-3 hodiny a víceméně nic nedělám, tak jsem začala praktikovat to, že jeden den třeba vysaju, jeden den utřu prach, atd. Nevidím na tom nic špatného, žiju tady a nemám co dělat teoreticky. Nikdo to po mně však nevyžadoval (i když teď už si na to asi zvykli). I host-mum není líná a uklízí sama, je totiž také doma. Líbí se mi, že není takový ten buzerující typ… spíš mi říká, ať to klidně udělám později, nebo že to je dobré, ať to ještě nedělám, atd. J Jinak tady navštěvuju kurz angličtiny, našla jsem si jeden cleaning u úžasného staršího pána, a poznala jsem tu okolo spoustu skvělých holek, většinou au-pair, takže víkendy trávím většinou někde pryč.
8.- Co ti pobyt v cizí zemi dal (nebo naopak vzal)?
Pobyt v cizině mi dal větší samostatnost, naučil mě hodně velké trpělivosti, dal mi spoustu nových kamarádů, zážitků, zlepšení jazyka (na kterém mám stále co zlepšovat). A vzal mi pocit, že se už v ČR necítím 100% doma, jelikož už jsem hodně nalomená (svým způsobem jsem si už zvykla i tady) a taky mi vzal několik kilo (za což jsem ráda) :)
9.- Myslíš, že je lepší starat se o mladší nebo starší děti?
Mladší dítě je ti vděčnější, že se mu věnuješ a trávíš s ním čas (i když je to někdy už otravné) – takže asi mladší.
10.- Co bys doporučila ostatním au-pair, které by chtěli pracovat u Indů?
Zjistit náboženství, zda mají nějaká speciální pravidla, zvyky, také zjistit třeba z jaké části Indie pocházejí – což mi řekla i sama host-mum, když jsme se bavily o kamarádce, ze které si Indové dělali služku. Řešit všechny věci hned a narovinu (ale to u všech rodin). A obecně si myslím, že to chce člověka, který se umí alespoň částečně přizpůsobit, protože ne vždy je to jednoduché. Já osobně, i když to kolikrát bylo těžké a dalo mi zabrat, si zvyknout na něco jiného, už u nich začínám druhý rok a jsem ráda, že mám zkušenost s touhle rodinou. Pro mě je hlavní pocit, že se tady cítím jako doma, že poznávám spoustu novinek ohledně jídla, kultury, a že jsem si v host-mum našla kamarádku. Nepřetvařují se jako většina Britů, nejsou lakomí a chovají se ke mně s úctou. A hlavně neřešte to, co je to za národnost, apod. Vždycky jde především o charakter daných lidí!!
(© Markéta K.)