... au-pair who's worked for an autistic children
(Magda)
1.- Jak ses dostala k práci au-pair? - Původně jsme chtěly s kamarádkou odjet do zahraničí za klasickou prací, ale nic bohužel nevyšlo. Tohle byla nejjednodušší varianta, jak odcestovat a hlavně za nízkých nákladů. Minulý rok jsem odjela jako summer au-pair do Holandska, kde jsem pracovala u jedné rodiny ještě s jednou slečnou, takže nějaké zkušenosti jsem naštěstí měla.
2.- Proč ses rozhodla vybrat si rodinu s autistickými dětmi? Měla jsi nějaké zkušenosti? - Rodinu s autistickým dítětem jsem si záměrně nevybrala. Musela jsem od předchozí rodiny odejít, jelikož HM přišla o práci. Tudíž jsem měla cca dva týdny na nalezení nové. Nynější rodinu jsem našla na stránkách www.childcare.co.uk, kde se daly nalézt rodiny v oblasti, kde jsem již bydlela. Naskytla se tudíž nynější rodina, avšak s autistickým dítětem. Měla jsem z toho trošku obavy, ale prostě jsem to riskla. Zkušenosti jsem rozhodně neměla a HM po mně žádné nevyžadovala.
3.- Jaký byl tvůj první pocit z host rodiny? Jak rychle jsi si zvykla na jiný životní "styl"? - Já se umím celkem rychle přizpůsobit, tudíž zde nemám až na pár maličkostí sebemenší problém. Cítím se zde velice příjemně a hlavně tu vládne přátelská a pohodová atmosféra, což se s mojí předchozí anglickou rodinou nedalo absolutně srovnat. Žiju u černošské, britské rodiny. Tatínek má kořeny na Jamaice a matka mojí HM pochází z jižní Ameriky.
4.- Můžeš napsat něco více o svých host dětech? - Starám se o dvě děti. Holčička, 12 let, naprosto bezproblémové dítě. Slušná, vychovaná, nepotřebuje témeř žádný dozor a spíše i pomáhá s klučinou. Druhé dítě je tedy chlapec, autista. Chlapci bylo teď nedávno 6 let.
5.- Jak vypadal tvůj všední den? - Můj všední den vypadá takto: Od rána do tří mám volno. Od 15: 00 jsem tedy s dětmi a poté na večer připravuji večeři. Uklidím po večeři a kolem půl sedmé přichází HD. V rodine neuklizím, pouze se starám o děti. Babysittingy nemám.
6.- Jaké jsou výhody a nevýhody práce s takovými dětmi? - Člověk musí být opravdu neskutečně trpělivý a nemůže se nechat chováním dítěte za žádných okolností rozhodit. Můj klučina trpí prý mírnou formou autismu a možná prý i ADHD, což je porucha pozornosti. U rodiny jsem teprve třetí měsíc, takže si na mne chlapec stále asi zvyká. U autisty jde hodně o rutinu a pravidla. I když mi příjde, že sami rodiče kolikrát neví, jak se v určitých situacích zachovat. Velkou nevýhodu vidím v tom, že má chlapec docela agresivní sklony. Jelikož nedokáže plně vyjádřit emoce slovy, často do mě bouchá nebo mne popichuje. Z tohoto jsem byla ze začátku dost v šoku, ale docela jsem si zvykla. Když na něj zvýším hlas, tak na to absolutně nereaguje . Je tedy nutné zjistit, co na něj zabírá, aby se dokázal včas uklidnit. Například, když ho řidič přiveze ze školy, je potřeba, aby měl v TV nastavený svůj oblíbený dětský program. Dost často dostává i takové menší hysterické záchvaty, což kolikrát nejde vůbec ovlivnit. Stači, když není něco po jeho, stačí absolutní maličkost a začně šíleně řvát a brečet a mlátit rukama kolem sebe. Občas je to tedy docela vysilující a únavné a nedokáži si představit hlídat ho 8 hodin denně.
7.- Co pro tebe bylo za celou dobu nejtěžší? - V rodině je pro mne jedinou výzvou autistický chlapec.
8.- Jaké bylo celkově soužití s host rodinou? - Rodičům je kolem 30 let, tudíž máme vcelku přátelský vztah. Samozřejmě je stále beru jako zaměstnavatele, avšak cítím se zde hrozně fajn a hlavně vítaná, což je pro mne ten nejdůležitější faktor.
9.- Co jsi dělala mimo hlídání dětí? (škola, úklid, přátelé ...) - Asi dva týdny po mém příjezdu do první rodiny v Londýně, jsem se rozhodla najít si druhou práci, jelikož moje kapesné bylo opravdu malé. Takže prakticky od srpna miulého roku pracuji každý víkend v jednom golfovém resortu. Trochu mne ovšem mrzí, že mi nezbývá moc času na cestování a víkendové toulky Londýnem, ale momentálně mám jiné priority. V nynější rodině mám hodně času i přes týden, takže pravidelně navštěvuji i fitko. Můj týden probíhá asi takto: procházky, kafíčka, fitness, kamarádi, občas nákupy. V pátek, či v sobotu večer jdu s přáteli do baru, či do pubu na drink.
10.- Co by jsi doporučila budoucím au-pair, které by se chtěli starat o takové děti? - Jediné co mohu doporučit je obalit si nervy čokoládou a hlavně je nutné být opravdu hodně a hodně trpělivý. Dále je potřeba hodně s dítětem mluvit, pokud je to ovšem možné, jak z důvodu jazykové vybavenosti, tak i z důvodu nemoci dítěte. Já jsem za tuto zkušenost vděčná, jelikož věřím, že mne to posune zase o kus dál. Péče o toto dítě je náročné, ale naučila mě, jak být trpělivější a hlavně klidnější povaha.
(© Magda Š.) ...