... au-pair Míša K.
•
"1. rodina - kluci 4,5 a 9 let a holka 7 let, mamka ředitelka promotions company a tatík pracoval jako kdo ví co pro plynárenskou společnost a 2. rodina - kluk 2,5 roku a holčička 4 týdny, a co přesně dělají rodiče ještě nevím
1.- Jak ses dostala k práci au-pair? - Tak nějak mě to vždycky táhlo k dětem a po střední škole jsem nevěla co dělat. Au pair je podle mě skvělý začátek pro nový život v cizí zemi.
2.- S jakou agenturou jsi jela, nebo pokud bez, tak proč? - Jela jsem bez agentury, rodiny jsem si hledala na internetu. Nechtěla jsem platit poplatky agentuře a taky jsem byla moc líná vyplňovat všechny ty formuláře. Podle mě si člověk může i více vybírat. Británie navíc není tak daleko, takže jsem si říkala, že kdyby to bylo hodně špatný, vždycky se můžu rychle vrátit domů.
3.- Překvapilo tě na angličanech něco, s čím jsi nepočítala? - Angličany ještě moc dobře neznám, ale Skoti mě mile překvapili v hodně věcech. Jsou přátelský, rádi se zastaví a povídají si s vámi. Několikrát se mi stalo, že jsem neměla drobný na autobus a někdo se zvedl a dal mi jen tak 50p. To by se mi v Praze asi nikdy nestalo. Na druhou stranu ta jejich kuchyně a stravování celkově mě zklamalo neskutečně. Teď jsem v rodině u Irů, jsou moc fajn a irská jídla jsou super!
4.- S čím jsi měla v průběhu pobytu největší problém? - Měla jsem, a pořád ještě mám, problém s britským stylem výchovy. Není to asi všude, ale ve většině rodin vládnou děti rodičům.
5.- U kolika rodin jsi již byla a pokud u více, proč jsi rodiny měnila? - Jsem teď celkem u druhé rodiny. V té první jsem se starala o 4 děti - dost nevychované, uklízela celý barák a vařila každý den snídaně a večeře. Moc práce za málo peněz... Host rodiče hodně šetřili a po pár týdnech mi to začalo hrozně vadit. Jednou mi i řekli, že mám brambory udělat v mikrovlnce, protože trouba je moc drahá. Každý den jsem několikrát umývala nádobí. Po dvou měsících jsem toho měla dost, ale zase jsem se toho hodně naučila. Teď jsem pár dnů u druhé rodině a zatím (ťuk ťuk) nám to klape.
6.- Jaké bylo soužití s hostitelskou rodinou? - Ze začátku jsem si připadala jako na návštěvě a bylo mi hloupý si vzít třeba něco z ledničky a taky jazyková bariera dělá svý. Ale zase si musí člověk uvědomit, že pro ně je to taky těžký mít někoho cizího v domě. Hned od začátku jsem se prostě snažila chovat přirozeně a dělat hromadu věcí tak, jako doma. První dva týdny jsou podle mě vždycky nejhorší a pak se to jenom zlepšuje!
7.- Věnovala jsi se vedle péče o děti i jiné činnosti? (uklízení, škola, přátelé ...) - Ve Skotsku jsem hodila na jazykový kurz a na jogu. Hodně kamarádů jsem hledala na Facebooku a našla! Podle mě je hrozně důležitý si najít kamarády a aktivity, aby jsem nemusela být celou dobu s rodinou. Chodila jsem často ven, jenom abych neseděla doma. Když máme tak super možnost cestovat, tak by byla škoda to nevyužít, ne?
8.- Co ti pobyt v cizí zemi dal? Kdybys mohla vrátit čas, vyjela by jsi znovu? - Zatím opravdu nelituju toho, že jsem odjela. Nechala jsem sice doma rodinu a kamarády, ale i tak. Kromě vylepšení angličtiny jsem se určitě osamostatnila a našla si tu nový kamarády.
9.- Myslíš, že je lepší starat se o mladší nebo starší děti? - Musim říct, že se radši starám o děti tak 0-3 roky. Nejhroší věk jsou tak 4 roky až 7 let. To chvíli neposedí a nic je nebaví. Miminka jsou super, i když je to trochu náročnější práce. Nejen že jsou krásný a vidíte, jak každý den rostou a mění se, ale taky často spí a když je někam položíte, tak se nehnou.
10.- Co bys doporučila budoucím au-pairkám? - Nerozhodujte se podle lokality a nějakých peněz, ale podle rodiny! S tou budete trávit hromadu času a musíte si sednout! A když to přeci jen nepůjde, nebojte se měnit rodinu!
(Míša K., 20 let) ...